PDU_2016_06_10_Hradiste_Kavyl9_R.jpg

Drobečková-navigace

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

Příroda v nás -co o  přírodě řekli, nebo napsali 

Je čas, abychom opět políbili Zemi. 

Robinson Jeffers

(z našich informačních brožur, které jsou k dispozici na naší základně - mapka)

   

Část řeči indiánského náčelníka Seattlea k prezidentovi USA (1885)

 Každý prchavý odraz v průzračné vodě jezer vypráví o tradicích a událostech ze života mého lidu. Zurčení vody je hlas mých předků. Řeky jsou našimi bratry, zahánějí naši žízeň. Vzduch je nám drahocenný, vítr dal našim otcům první dech a přijme i poslední.

 Učte své děti to, co my učíme naše děti: Země je naší matkou. Co postihuje Zemi, postihne i syny Země. Když lidé plivají na Zem, plivají sami na sebe.

 Neboť víme, že Země nepatří lidem, ale že lidé patří k Zemi, to víme. Vše je spojeno.

 Člověk nestvořil pohyb života, on je v něm pouze vláknem. Co uděláte tomu pohybu, uděláte sami sobě.


Plastikové neštěstí 


Divy světa (úryvek)

 Je snadné rozpoznat krásu mimolidských věcí, oceánu, bouře a hor: krása je jejich duší a jejich smyslem.

 Lidství má méně krásy, a jen znečištěnou a rozbolestněnou. Musíme zatvrdit svá srdce, abychom to snesli.

Robinson Jeffers


Příběh z knihy Modlitba žáby 

 Byl jednou jeden les, kde za dne zpívali ptáci a za noci zas hmyz. Stromy bujně rostly, květiny nádherně kvetly a všichni tvorové se volně potulovali po okolí.

 A kdokoli se tam objevil, došel dříve či později až k Samotě, domovu Boha, jenž dlí v tichu a kráse Přírody. 

 Ale pak nastala doba Nevědomí, kdy se lidé naučili stavět budovy stovky metrů vysoké a ničit řeky a lesy a hory během týdnů. Z kamenů a dřeva patřících lesu stavěli příbytky k uctívání Boha. Věžičky, věže a minarety se tyčily k obloze; vzduch byl prosycen zvukem zvonů, modliteb, zpěvů a kázání.

A Bůh ztratil domov.

otec Anthony de Mello


Bez názvu

Odpouštím vám vaši nerozumnost, lidé,

vám, kdož máte jenom vášeň po slávě,

touhu po moci, jež s blahobytem přijde...

Nic v tom není. Raděj ležet na trávě

nebo státi v prostřed května pod šeříkem

jako prostý rybář, cítit se zdráv,

nebo ležet někde v trávě pod deštníkem,

vdechovat kopr, střemchu, bolehlav!

Vítězslav Nezval


Úryvky z textů Karla Kryla

 

Místo mraků                        Do listů jív

visí pod oblohou                  kyselý sníh

dlouhý bílý pruh                  zvolna se vpíjí.

Vraky vlaků                        Nehybný čas

dýchat nepomohou              rezavých trav,

ochrnutý vzduch                 hubených žní.

 

Na nebi v kalužích

je olejová duha.

Koryta potoků,

v nichž voda neteče.

Popílek na růžích

je černý jako tuha

a není proroků,

můj malý člověče.

 

Sad keřů se zlatými pruty, hra rtuti v potocích

Železné ryby s prašivinou na bocích

 

Nad zemi prodanou             snítka nachových plodů

větry až přivanou                rozčeří vodu

oblaka zelená z žíravin,        navzdory - posté

vlasy tvé havraní                 pak na břehu vzroste

uchopím do dlaní:                rudý trs jeřabín

z prstenu zaplane vltavín

Karel Kryl


Chvalozpěv stvoření

Nejvyšší, všemocný, dobrý Pane,

tobě buď chvála, sláva, čest a všechno dobrořečení.

Patří tobě jedinému, Nejvyšší,

a žádný člověk není hoden vyslovit tvé jméno.

Ať tě chválí, můj Pane, všechno, co jsi stvořil,

zvláště pak bratr slunce,

neboť on je den a dává nám světlo,

je krásný a září velkým leskem,

vždyť je, Nejvyšší, tvým obrazem.

Ať tě chválí, můj Pane, sestra luna a hvězdy,

stvořils je na nebi jasné, vzácné a pěkné.

Ať tě chválí, můj Pane, bratr vítr

a vzduch i oblaka, jasná obloha i každé počasí,

kterým živíš své tvory.

Ať tě chválí, můj Pane, sestra voda,

která je velmi užitečná, pokorná, vzácná a čistá.

Ať tě chválí, můj Pane, bratr oheň,

kterým osvětluješ noc

a on je pěkný, příjemný mocný a silný.

Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra matka země,

která nás živí a slouží nám

a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu.

Ať tě chválí, můj Pane, ti, kdo odpouštějí pro tvou lásku a snášejí nemoci a soužení.

Blaženi ti, kdo je snesou v pokoji,

neboť ty, Nejvyšší, dáš jim korunu.

Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra smrt těla,

žádný živý člověk jí nemůže uniknout.

Běda těm, kdo zemrou v smrtelných hříších.

Chvalte mého pána, dobrořečte a děkujte mu,

a služte mu s velikou pokorou.

Sv. František z Assisi


Teprve až pokácíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulovíte poslední rybu, přijdete na to, že peníze se nedají jíst.

Proroctví indiánského kmene Cree


Nemáš-li schopnost uvidět a poznat krásu, alespoň nezacláněj druhým.

L.N.Tolstoj 


Nerostou houby

Nerostou houby, je kyselá půda,

všude je pusto, jen tu a tam zrůda.

Jak něco vyraší, hned se to zmrší,

v rádiu říkali, že málo prší.

Dva roky pršelo, i šutry změkly,

houby však nerostou a srny se vztekly.

Nerostou houby, je kyselá půda,

všude je pusto, jen tu a tam zrůda.

Nerostou houby, je kyselá země,

zkysly i myšlenky hluboko ve mně:

Stavím se lhostejně k lidskýmu snažení

vyhlásit přírodě chemický tažení.

Courám se po lese předlouhý hodiny,

pod paží košíček na lesní zplodiny.

Nemocný zvířectvo odháním tyčí,

poněvadž nesnáším, když se tu křičí.

A tak jen šeptám ty zatrpklý slova:

Všichni zpět na stromy, začneme znova!

Jiří Dědeček


Kam dál:

Perla zHELPkontaktySS FacebookTato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.sponzorFio banka Domu