Příroda v nás -co o přírodě řekli, nebo napsali
Je čas, abychom opět políbili Zemi.
Robinson Jeffers
(z našich informačních brožur, které jsou k dispozici na naší základně - mapka)
Část řeči indiánského náčelníka Seattlea k prezidentovi USA (1885)
Každý prchavý odraz v průzračné vodě jezer vypráví o tradicích a událostech ze života mého lidu. Zurčení vody je hlas mých předků. Řeky jsou našimi bratry, zahánějí naši žízeň. Vzduch je nám drahocenný, vítr dal našim otcům první dech a přijme i poslední.
Učte své děti to, co my učíme naše děti: Země je naší matkou. Co postihuje Zemi, postihne i syny Země. Když lidé plivají na Zem, plivají sami na sebe.
Neboť víme, že Země nepatří lidem, ale že lidé patří k Zemi, to víme. Vše je spojeno.
Člověk nestvořil pohyb života, on je v něm pouze vláknem. Co uděláte tomu pohybu, uděláte sami sobě.
Plastikové neštěstí
Divy světa (úryvek)
Je snadné rozpoznat krásu mimolidských věcí, oceánu, bouře a hor: krása je jejich duší a jejich smyslem.
Lidství má méně krásy, a jen znečištěnou a rozbolestněnou. Musíme zatvrdit svá srdce, abychom to snesli.
Robinson Jeffers
Příběh z knihy Modlitba žáby
Byl jednou jeden les, kde za dne zpívali ptáci a za noci zas hmyz. Stromy bujně rostly, květiny nádherně kvetly a všichni tvorové se volně potulovali po okolí.
A kdokoli se tam objevil, došel dříve či později až k Samotě, domovu Boha, jenž dlí v tichu a kráse Přírody.
Ale pak nastala doba Nevědomí, kdy se lidé naučili stavět budovy stovky metrů vysoké a ničit řeky a lesy a hory během týdnů. Z kamenů a dřeva patřících lesu stavěli příbytky k uctívání Boha. Věžičky, věže a minarety se tyčily k obloze; vzduch byl prosycen zvukem zvonů, modliteb, zpěvů a kázání.
A Bůh ztratil domov.
otec Anthony de Mello
Bez názvu
Odpouštím vám vaši nerozumnost, lidé,
vám, kdož máte jenom vášeň po slávě,
touhu po moci, jež s blahobytem přijde...
Nic v tom není. Raděj ležet na trávě
nebo státi v prostřed května pod šeříkem
jako prostý rybář, cítit se zdráv,
nebo ležet někde v trávě pod deštníkem,
vdechovat kopr, střemchu, bolehlav!
Vítězslav Nezval
Úryvky z textů Karla Kryla
Místo mraků Do listů jív
visí pod oblohou kyselý sníh
dlouhý bílý pruh zvolna se vpíjí.
Vraky vlaků Nehybný čas
dýchat nepomohou rezavých trav,
ochrnutý vzduch hubených žní.
Na nebi v kalužích
je olejová duha.
Koryta potoků,
v nichž voda neteče.
Popílek na růžích
je černý jako tuha
a není proroků,
můj malý člověče.
Sad keřů se zlatými pruty, hra rtuti v potocích
Železné ryby s prašivinou na bocích
Nad zemi prodanou snítka nachových plodů
větry až přivanou rozčeří vodu
oblaka zelená z žíravin, navzdory - posté
vlasy tvé havraní pak na břehu vzroste
uchopím do dlaní: rudý trs jeřabín
z prstenu zaplane vltavín
Karel Kryl
Chvalozpěv stvoření
Nejvyšší, všemocný, dobrý Pane,
tobě buď chvála, sláva, čest a všechno dobrořečení.
Patří tobě jedinému, Nejvyšší,
a žádný člověk není hoden vyslovit tvé jméno.
Ať tě chválí, můj Pane, všechno, co jsi stvořil,
zvláště pak bratr slunce,
neboť on je den a dává nám světlo,
je krásný a září velkým leskem,
vždyť je, Nejvyšší, tvým obrazem.
Ať tě chválí, můj Pane, sestra luna a hvězdy,
stvořils je na nebi jasné, vzácné a pěkné.
Ať tě chválí, můj Pane, bratr vítr
a vzduch i oblaka, jasná obloha i každé počasí,
kterým živíš své tvory.
Ať tě chválí, můj Pane, sestra voda,
která je velmi užitečná, pokorná, vzácná a čistá.
Ať tě chválí, můj Pane, bratr oheň,
kterým osvětluješ noc
a on je pěkný, příjemný mocný a silný.
Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra matka země,
která nás živí a slouží nám
a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu.
Ať tě chválí, můj Pane, ti, kdo odpouštějí pro tvou lásku a snášejí nemoci a soužení.
Blaženi ti, kdo je snesou v pokoji,
neboť ty, Nejvyšší, dáš jim korunu.
Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra smrt těla,
žádný živý člověk jí nemůže uniknout.
Běda těm, kdo zemrou v smrtelných hříších.
Chvalte mého pána, dobrořečte a děkujte mu,
a služte mu s velikou pokorou.
Sv. František z Assisi
Teprve až pokácíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulovíte poslední rybu, přijdete na to, že peníze se nedají jíst.
Proroctví indiánského kmene Cree
Nemáš-li schopnost uvidět a poznat krásu, alespoň nezacláněj druhým.
L.N.Tolstoj
Nerostou houby
Nerostou houby, je kyselá půda,
všude je pusto, jen tu a tam zrůda.
Jak něco vyraší, hned se to zmrší,
v rádiu říkali, že málo prší.
Dva roky pršelo, i šutry změkly,
houby však nerostou a srny se vztekly.
Nerostou houby, je kyselá půda,
všude je pusto, jen tu a tam zrůda.
Nerostou houby, je kyselá země,
zkysly i myšlenky hluboko ve mně:
Stavím se lhostejně k lidskýmu snažení
vyhlásit přírodě chemický tažení.
Courám se po lese předlouhý hodiny,
pod paží košíček na lesní zplodiny.
Nemocný zvířectvo odháním tyčí,
poněvadž nesnáším, když se tu křičí.
A tak jen šeptám ty zatrpklý slova:
Všichni zpět na stromy, začneme znova!
Jiří Dědeček
Kam dál:
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
