Svatý Prokop - patron České země,
po kterém se jmenuje Prokopské údolí, se považuje za patrona horníků a rolníků. Jeho památka se slaví 4.července. Bývá zobrazován jako řeholník nebo opat, s ďáblem u nohou.
(z našich informačních brožur, které jsou k dispozici na naší základně - mapka)
Život sv. Prokopa
Narodil se přibližně roku 970 v Chotouni, pocházel nejspíše z výše postavené rodiny. Podle pověsti se vzdělával a později i působil ve Vyšehradské kapitule, ale toto tvrzení není ověřeno. Asi roku 1009 odešel do ústraní a žil na horním toku Sázavy v tehdejších pralesích.
Později zde žil s několika dalšími, mezi nimi byl i jeho syn Jimram - tehdy bylo běžné, že se kněží ženili - a synovec Vít, kteří se oba po čase staly opaty Sázavského kláštera. Ten byl vybudován na pokyn a také za podpory knížete Břetislava I., který sv. Prokopa navštívil a oblíbil si ho. Sv. Prokop se stal prvním opatem. Zemřel 25.3. 1053 a jeho pohřebiště se stalo poutním místem.
Zobrazování sv. Prokopa
Kromě pontifikálií a knihy jsou jeho atributy kříž, pastýřská hůl, důtky, někdy i laň, model kostela či plamen hořící v dlani. Spoutaný čert je buď u nohou, nebo s ním světec orá.
Sv. Prokop je patronem rolníků a horníků. Jeho památka se slaví 4. července.
Pověsti o sv. Prokopu
Podle nich se sv. Prokop, ještě než odešel k Sázavě, zdržoval v dnešním Prokopském údolí. Zkrotil ďábla, který ho rušil od práce a zapřáhl jej do pluhu. V lese u Sázavy ho potkal kníže Oldřich, který zabloudil na lovu, a sv. Prokop se měl stát jeho zpovědníkem.
Jeskyně v Prokopském údolí
V přední části Prokopské jeskyně o rozloze 8 x 9x 120m návštěvníci obdivovali poustevníkovo kamenné lože, kamennou desku, na které psal a dokonce i kámen, do kterého se prý vtiskla Prokopova podoba. To vše bylo osvětleno dírou ve stropě, kterou hlavou prorazil prchající čert. Před jeskyní byly v kameni v
yryty tři žlábky, jak si ďábel brousil drápy. V zadní části jeskyně se našli pozůstatky jejích skutečných obyvatel, kosti kromaňonského člověka, mamuta, zubra, kozorožce, nosorožce, lva, medvěda a hyeny.
yryty tři žlábky, jak si ďábel brousil drápy. V zadní části jeskyně se našli pozůstatky jejích skutečných obyvatel, kosti kromaňonského člověka, mamuta, zubra, kozorožce, nosorožce, lva, medvěda a hyeny.Sázavský klášter
Sázavský klášter byl založen pravděpodobně roku 1032 a to nejspíše z popudu Břetislava, i když ještě vládl jeho otec Oldřich. Klášteru byla darována část řeky s okolními loukami a lesy.
Klášter se řídil řeholí sv. Benedikta a kromě uskutečňování zásady ora et labora (modli se a pracuj) byla povinností mnichů četba. Sázavský klášter se brzy stal střediskem slovanské liturgie a byla v něm shromážděna slovanská literatura. Pro oboustranný kulturní rozkvět byl významný styk s východem, zejména s Kyjevskou Rusí.
Dva roky po sv. Prokopovi zemřel i kníže Břetislav a jeho nástupce Spytihněv II. slovanské mnichy ze Sázavského kláštera vyhnal. Mohli se vrátit až na konci šedesátých let 11. století, za vlády knížete Vratislava II.. Avšak již na sklonku roku 1096, kdy vládl Břetislav II., museli mniši odejít znovu, tentokrát navždy.
Prokopovo svatořečení
Podle legendy sv. Prokop vybídl ve snu sázavského opata Blažeje, aby se vypravil za papežem Innocencem III. do Říma. Papež však s kanonizací váhal a přesvědčily jej až pádné argumenty Prokopovi pastýřské hole. A tak byl 4. července 1204 Prokop svatořečen jako první český světec přímo papežem.
Můžeš se pro
kopat k lidskému srdci
kopat k lidskému srdci a zemi zkypřit svou motykou,
ty, který hlídáš ďábla na řetěze,
ty, který ho z řetězu nepouštíš,
země by to již neunesla.
Řeholí míru a lásky
chráníš život tolika lidí,
tvé je Posázaví,
země snad chudší,
ale lidí tvrdších,
žehnej jim,
a požehnej všem.
verše arciopata Anastáze Opaska
Kam dál:
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
