V Prokopském údolí stále žije kriticky ohrožený okáč metlicový
Mnoho lidí věří, že přírodu ve velkoměstě máme víceméně na hraní, a pokud z ní někde něco ve jménu rozvoje ubude, celkem nic se neděje, vždyť přece pořád zbývá spousta rostlin a zvířat „tam někde venku“ za městem.
Dříve to tak jistě bývalo. Dnes ale běžná česká krajina bohužel často představuje prostředí mnohem více narušené, než to, co si na pohled z rekreačních důvodů chráníme uvnitř velkoměst. Dokonce se zbytky přírody na území hlavního města mohou stát skoro posledním útočištěm nějakého vzácného a ohroženého druhu. Záleží ovšem, o jakých druzích se bavíme. Pro ptáky to moc neplatí - populace kteréhokoliv ptačího druhu potřebuje pro své přežití mnohem rozsáhlejší areál, než může fragmentovaná příroda na území hlavního města nabídnout. Ale v případě motýlů například už může být situace jiná a letos v létě jsem měl příležitost si tento fakt připomenout.
První polovina letošního září byla neobvykle horká a suchá. Po úsvitu se lesy Prokopského údolí koupaly v mlžném oparu, ale už kolem deváté hodiny slunce zvítězilo a začalo nemilosrdně hnát teplotu vzhůru, směrem k odpoledním třicítkám. I ranní ruch v korunách borovic nad vyprahlým jižním svahem ustal neobvykle brzy, jakmile se ptáci najedli, uchýlili se do stinných a vlhčích míst níže v údolí. Zaměřil jsem tedy svou pozornost na motýly poletující po sousední akátové pasece. Moc je zatím neumím, tak jsem je hlavně „lovil“ fotoaparátem. Až po několika týdnech jsem se dostal k určení těchto úlovků, kvůli některým jsem i psal odborníkům.
Dodatečně jsem se tak dozvěděl, že na té akátové pasece kolem mě létali především bělásci řepoví (Pieris rapae) a perleťovci nejmenší (Boloria dia). Z jediného velkého okáče, který se tam ukázal, se vyklubal okáč metlicový (Hipparchia semele). Zatímco v mém starém atlase z roku 1972 se o okáči metlicovém píše, že „je u nás dosti rozšířený a vcelku hojný motýl“, dnes jde o vzácný a kriticky ohrožený druh. Motýl úplně vyhynul na Moravě a v Čechách přežívá jen v několika posledních populacích, jedna z nich obývá některá místa v Českém Krasu, mezi něž patří i Prokopské a Radotínské údolí (což jsou vlastně takové výběžky Českého Krasu, které se ocitly na území hlavního města). Areál okáče metlicového u nás už je tak malý, že i Prokopské údolí pro něj představuje významné útočiště, i když samotné by prý na udržení jeho životaschopné populace nestačilo.
V posledních letech ochranáři podporují místní populaci vypouštěním okáčů z umělých odchovů. Snad je tedy naděje, že okáče metlicového nestihne smutný osud dalších 18 druhů motýlů, kteří už na území ČR úplně vyhynuli, a budeme se s ním na výslunných stráních Prokopského údolí potkávat i nadále.
MUDr. Jan Pláteník, PhD.
Kam dál:
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.