aneb co naši předkové dobře věděli

Mnoho druhů listnatých stromů má schopnost obrážet. I když jsou seříznuty u země, nebo když přijdou o vrchol. Z pařezu vyraší hned několik nových výhonů.

  Díky tomu stromy, okousané zvěří či polámané vichřicí, neodumřou. Rostou dále, i když v pozměněné podobě. Obdivuhodné životaschopnosti stromů naši předci pilně využívali. Seříznutý stromek totiž obráží hned několika výmladky, které rychle sílí - zvláště pokud má obrážející pařez na mýtinách dostatek světla.

  Pařezinové hospodaření je v nížinách a pahorkatinách Česka doloženo už od neolitu, tedy z doby před osmi tisíci lety. Pravěké pařezení probíhalo na celém území osídleném člověkem, což dokládají například i archeologické výzkumy.

  Intenzivní, ale přitom trvale udržitelné využívání dřevin bylo pro ně životně důležité hlavně v teplejších oblastech, kde lesy zabíraly jen část úrodné půdy. Pařezinové hospodaření se s malými obměnami využívalo až do poloviny 20. století.

  Pokud se vydáte Dalejským hájem směrem k Hřebínku, což je původní místní název na skalní výstupek kousek nad mostkem přes Dalejský potok, dojdete na plošinu, kde zbytky po takovém způsobu hospodaření jsou přímo ukázkové.

  Lidé potřebovali dřevo i na stavby, pro tento účel se však výmladky nehodily. Proto ponechávali některé stromy růst do výšky po desítky, ba stovky let. Nazývali je výstavky a nejčastěji jimi byly duby, které mají kvalitní, tvrdé dřevo. Mohutné stromy rostly ve velkých rozestupech, na hektaru lesa jich bývalo jen několik. A proto ještě dnes můžeme bývalé výstavky rozeznat i v odrostlých, dávno nemýcených pařezinách. Pyšní se mohutnou korunou, kterou mohly utvořit jen díky prostoru, který kdysi měly. Právě výstavky významně přispívaly k životodárné rozmanitosti lesů, jejich koruny a dutiny poskytovaly útočiště ptákům a veverkám, odumřelé dřevo starých větví sytilo bezobratlé živočichy.

  Způsob obhospodařování pařezin připomíná pěstování rychle rostoucích topolů a vrb. Oproti nim má však pařezení původních dřevin určité výhody. Habr, lípa či dub žijí déle, mají schopnost obrážet stovky let, můžeme je seřezávat několik desítek cyklů. A zatímco plantáže topolů zakládáme na polích, pařezení může probíhat v již vzrostlém lese. Vznikne tak prostředí pestřejší a užitečnější než na jednodruhové plantáži. Daří se v něm nejen mnoha druhům rostlin a živočichů, ale i houbám, poskytuje lesní plody.

Krásný den všem přátelům Prokopského a Dalejského údolí... :-)

Kam dál:

• Květena Prokopského údolí
  
• Kokořík vonný
• Střemcha obecná
• Jestli se Vám naše společnost líbí, vyjádřete nám podporu

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.