Procházka Prokopským údolím....
Procházky Prokopským či Dalejským údolím nemusí být nikterak dlouhé. Pokaždé jsou ale krásné, zajímavé a poučné.
Pokud máte třeba menší děti, vyražte s nimi také, tato procházka je pro ně akorát. A navíc, směrem z Holyně do Hlubočep, až na pár kousků na začátku pořád s kopce po zelené značce. Jenom pozor, i v Prokopském údolí jsou klíšťata, doporučuji použít nějaký repelent. Nebo si vyrobit vlastní.
Dopravíme se MHD na Smíchovské nádraží a odtud vláčkem motoráčkem z IIIa. nástupiště směrem na Nučice (jízdní řád), ovšem jen do zastávky Holyně, kam platí i PID a legitimace. Jen pozor, zastávka je na znamení, zmáčknout tlačítko ve vlaku, jinak skončíte v Řeporyjích. 
Po vystoupení se vydáme kolem zastávky dolů k potoku a pak už po zelené značce směrem po proudu potoka na Hlubočepy. Přivítají nás prastaré vrby hlavaté, některé ovšem silně ořezané a po přes malou kolem převýšeninu se dostaneme pěšinou až na Opatřilku - Červený lom.
Na jeho konci se dostaneme na místo, které je vlastně Vontským bojištěm z Foglarových Rychlých šípů, s výhledem na protější, na jih otočené téměř a kolmé stěny lomu. I zde nám tu zjara krásně žlutě kvete tařice skalní vetknutá mezi skalní rozsedliny. Odsud už nám zbývá jen kousek na bývalé Klukovické koupaliště, kde je soutok Prokopského a Dalejského potoka. Kdysi tu bývalo díky Klukovickému mlýnu s koupáním poměrně živo, dnes je koryto téměř suché. Jde si tu odpočinout a nechat vyřádit děti.
Další cestou od Klukovického koupaliště dolů mineme louku, a můžeme kousek si malinko zajít na odbočku žluté značky, která vede vzhůru na Butovické hradiště. Podejdeme podchod pod tratí a po krátkém stoupání se zastavíme u jedné ze studánek která se nazývá Stydlá voda, kterých je dohromady v celé lokalitě přírodní rezervace Prokopské a Dalejské údolí třináct. Jen některé jsou však upravené. I tady dobrovolníci a brigádníci mohou pomoci. Kdysi byl zvyk, otvírání studánek, kdy se po zimě vždy obřadně čistily. Bylo by dobré ho zase obnovit.
Na louce při cestě po směru potoka si můžete i zacvičit. Probíhající údržba zeleně a trávníků nám sice dělá krásné louky na pohled, ale díky sekání křovinořezy nebo rotačními sekačkami místo kosou v době, kdy se v trávě živí řada housenek způsobilo, že snad kromě bělásků řeřichových, žluťásku řešetlákového a babočky paví oko tu zde už téměř nic třepetajícího neuvidíme. A přitom tu bývalo před sto lety skoro tisíc druhů motýlů, včetně otakárka fenyklového. O nich je trochu napsáno v článku Motýli ostrouhali mrkvičku....
Na další cestě mineme bývalý Prokopský lom. V místech dnešního vojenského objektu u Prokopského údolí bývala rozsáhlá Prokopská jeskyně s pramenem podzemní vody. Již od 19. století zde byl těžen vápenec a byly zde kopány dopravní štoly a svážnice do vyšších pater lomu, jeskyně, kde podle pověsti sídlil i svatý Prokop, byla již koncem 19. století postupně odtěžena.
Tato část Prokopského údolí se nazývá „Daleje“. Na skále nad lomem stávala nejvýznamnější stavba celého údolí - kostel sv. Prokopa. Ten byl ke cti tohoto světce dostavěn v letech 1711 - 1712 podle již starších plánů P. Maggiho. Byl vybudován v barokním slohu na náklady knížete Adama Schwarzenberka. Tvořila jej chrámová loď s kněžištěm, nad nímž byla malá věžička se dvěma malými zvony. Dominantou interiéru byl překrásně zdobený hlavní oltář, osazený kopií zázračného obrazu sv. Prokopa. 
Nad oltářem bylo možné spatřit sousoší Nejsvětější trojice a znak rodu Schwarzenberků – donátorů stavby. Kostel sv. Prokopa byl, s odvoláním na statické poškození vlivem těžby, zbořen v šedesátých letech. Obnoven byl jen kříž byl na skále v roce 2003, při příležitosti 950 let výročí úmrtí sv. Prokopa. Dnes stojí v místě, které je jihovýchodně od původního umístění.
Oblast Prokopského lomu a sousedících skalnatých kopců je stále uzavřena jako vojenský prostor s tajuplným krycím názvem K-116, číslo VÚ 2508 a také střežena. Ani v uvolněné době po počátku 90. let a v době po odsunu sovětských vojsk se nešlo do objektu dostat. A stáke je nepřístupný. Denně tu po příjezdové komunikaci od nádraží Hlubočepy projede oběma směry několik skoro prázdných autobusů a až desítky aut, jež zatěžují přírodu a nutí výletníky neustále ustupovat na krajnici.
Další cestou se kolem pozůstatků staré kaštanové aleje, po letošním zásahu hodně prořezané, se dostaneme až na naši základnu na "louku u zvířátek". A pokud nám ještě něco zbylo z ovoce nebo jsme na to mysleli dopředu a vzali staré tvrdé pečivo (čerstvé raději ne), můžeme ovce a kozičky nakrmit. Nepohrdnou ani čerstvou travou, či odlomenými větvičkami. Znáte je?
A to už jsme skoro na konci krátkého výletu. Mineme Prokopské jezírko, kde poslední zbytky drobků můžeme nasypat kachnám. Byli tu ještě loni labutě, ale bohužel byly nalezeny mrtvé, údajně uškrceny drátem. Věřím, že vy se tak nechováte. Poslední občerstvení je možné v Hurdálkovi chýši pod arboretem, buď něco na zub nebo na uhašení žízně. Pak pod viaduktem se dál projdeme až na zastávku nádraží Hlubočepy autobusu č. 120 nebo vlaku, a jsme na konci výletu.
A jaká byla Vaše vycházka?
Chcete-li se s námi podělit o své zážitky z Prokopského nebo Dalejského údolí, rádi uvítáme vaše zprávy, zážitky, informace o údolí a samozřejmě i vaše fotografie i nápady. Vše můžete zaslat se jménem autora a datem pořízení a na náš E-mail.
Kam dál:
- 110 let Hlubočepského jezírka
- Z našich informačních brožur
- Malý výlet do hluboké historie
- Jestli se Vám naše společnost líbí, vyjádřete nám podporu
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
