110 let Hlubočepského jezírka

  Tak máme léto, čas dlouhých dní a krátkých nocí. Za večerních soumraků se krásně vzpomíná.

  Třeba na dávné výlety ve dvou, třeba o po zasněženém Prokopském údolí, nebo na ty pěkné chvíle na zamrzlém Hlubočepském jezírku, plném veselého křiku bruslících dětí. Ale čas plyne, z malých bruslařů jsou už starci a Jezírko už roky pořádně nezamrzá. 

   Hlubočepské jezírko! Kolik generací se už vystřídalo na jeho březích. Natáčely se tu filmy, a v létě se tu za pěkného počasí dá i vykoupat. Navštěvované, obdivované a krásné. Už celých 110 let. Ano, právě letos uplynulo sto deset let od chvíle, kdy se v klínu prastarých skal zrodilo.

   A jak to tenkrát vlastně bylo? Naši dědové vyprávěli, jak jednoho rána v roce 1905 přišli pracovat do lomu a netušili, že za chvíli budou odsud utíkat, co jim nohy postačí. Při odstřelu skály vytryskl silný proud podzemní vody a počal se rozlévat po dně lomu. Voda nakonec zaplavila lom až do výše asi 12 metrů. A tak vzniklo. Naše Jezírko.

   Návštěva Jezírka, to je jako by se před námi rozevřel pohled do dávné minulosti Země. Zdejší téměř kolmo vztyčené skalní stěny názorně vyprávějí o obrovských silách, které před stovkami milionů let formovaly území Evropy. O gigantických zemětřeseních při Hercynském vrásnění, která zvedala mohutné vrstvy mořských usazenin, vztyčovala a vrásnila celá pohoří. V Prokopském údolí bychom našli přímo klasické ukázky působení těchto mocných, srážkou dvou celých kontinentů  vyvolaných, přírodních sil, jako třeba Prokopský lom nebo právě zprohýbané skály obklopující Jezírko.

   Jezírko ovšem není jen voda a kámen, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je také plné života. Je domovem ryb, navštěvuje ho četné vodní ptactvo, ponejvíce kachny divoké, ale na svých cestách se tu zastaví třeba i lyska černá, potápka malá a mnohé další. Na okolních skalách se daří vzácným měkkýšům a dokonce tu byli objeveni i raci. Bývaly tu i labutě, ale ty byly loni nalezeny mrtvé, uškrceny drátem. Bohužel, i takoví lidé jsou.

  V posledních letech ale začíná dělat Jezírko svým obdivovatelům starosti. Jeho hladina totiž klesá a pokles je, bohužel, dlouhodobější. A jak to vůbec vypadá v podzemních prostorách – někde tam, kde se rodí přítoky Jezírka? To je stále ještě obestřeno dohady a domněnkami. Vědci hovoří o rozsáhlých krasových systémech, které leží hluboko pod severovýchodním výběžkem Českého krasu, jehož součástí je i Prokopské údolí. Někde tam dole, v dosud neprobádaných hlubinách, předpokládají existenci obrovského zásobníku krasových vod. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že také v hlubokém podzemí mezi Prokopským lomem a Hlubočepským jezírkem existuje zatopený krasový systém.

  V 70. letech minulého století však jeden z přirozených přítoků Jezírka zanikl při ražení hlavní odpadní stoky budoucího Jihozápadního Města, do níž byl sveden. Možná, že někde tady jsou počátky dnešních problémů. Mnohé by asi osvětlil celkový průzkum Jezírka, o němž v 90. letech uvažovaly tehdejší kompetentní orgány. Jak to ale bývá, zůstalo zřejmě jen u uvažování a na Jezírko se pozvolna zapomnělo. Nezapomněli ale občané a mnohým z nich leží osud Jezírka stále na srdci. Ovšem síly řadových občanů na nějaké větší zásahy nestačí a asi těžko si s tím poradí i takoví zkušení bojovníci, jako je třeba Společnost pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí, která už tolik zdejších přírodních skvostů zachránila před zničením. A Jezírko při tom volá o pomoc. Vyslyší ho ti zodpovědní, kompetentní? Pomohou?

   Když se procházím údolím, zastavují mě četní cizinci a všichni opakují jedno: ózerko – jecirko – žézirko… Ukazuji jim cestu. S radostí, ale trochu i s obavami. To když si pomyslím, že by jednou místo krásného Jezírka mohli najít jenom jámu plnou bláta.

   Tak raději: všechno nejlepší k jeho loňským narozeninám a hlavně, pořád dostatek vody, milé Jezírko!

 Marie Nedvědová 

(oceněna cenou Křesadlo - Dobrovolnického centra Hestia)      Zdroj: SPDV

• Svatý Prokop - patron České země
  
• Svatoprokopská pouť - Kostel sv.Prokopa
• Příběh skály Vysoká
• Svatoprokopská pouť - ze vzpomínek

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.