Ahoj kamarádi,

 Narodil jsem se už tady, na jaře, asi před šesti lety. Můj majitel dostal od Lesů hlavního města Prahy moji maminku, kozu, která se jmenovala Eva. Byla celá šedivá, ale dostal ji jen proto, že byla vážně zraněná a nemocná, a nevěděli si s ní rady.  Měla propíchnutou plíci, protrženou pohrudnici a k tomu byla i březí, tedy čekala malá kůzlata. Její nový majitel, náš pečovatel Josef, má všechna zvířata moc rád a nikdy nic nevzdává, když jde o jejich záchranu. Maminka byla opravdu v hodně zbědovaném stavu, ale jemu se jí podařilo ji díky operaci zachránit. Při předčasném porodu jsem se tu tedy narodil já, pro můj vzhled mi začali nejprve říkat Roháček, a ještě se mi narodila sestřička, ta dostal krásné jméno Růženka. 

Prostě, byla jsme kůzlata dvojčata. Maminka po operaci pro nás neměla dosti mlíka, ale naštěstí Josef měl kozí mléko zamražené, kterým nás každé tři hodiny z flašky a dudlíku ve dne i v noci krmil. Přidával nám do něj i trochu heřmánku, abychom lépe rostli a byli zdravější. Přesto, sestřička kůzle Růženka, v necelých dvou letech si o drát poranila nohuu kopýtka, dostala zánět a do něj tetanus, na který jste vy lidé naštěstí očkováni a umřela. Po oparovaním zranění, stále nemocná maminka koza Eva, mi odešla také asi rok po operaci, a tak jsem zůstal sirotek.

      Ale koza je sirotek, jen když je sama. Kozy i ovce jsou stádová zvířata, a tak jsem naštěstí díky této malé farmě měl kolem sebe celé stádo, které o mě pečovalo, učilo mě a přijalo mě mezi sebe. Dnes už jsem veliký, a stal jsem se jeho ochráncem i vůdcem, i když si ovenka Béčko. Svoje místo vládce si musím stále obhajovat, a tak mi místo Roháček začali říkat Trkáček. To už mi zůstalo. Trkání je přirozený projev koz, ovcí i beranů ve stádu. Tak se mi nedivte, že se tak někdy projevuji, jsem prostě koza. Nejraději se trkám s Terkou, ale to vám jistě poví sama.

      Myslím, že jsem dnes opravdu pěknej kozlík, i když si někteří lidé myslí, že jsem březí koza. Kozel od kozy se pozná tím, co má mezi zadníma nohama, a já tam jistě žádné vemínko na mléko nemám. Díval jsem se. Jsem fakt opravdu jen dobře živenej, krásně chlupatej, rohatej kozel s pěknou bradkou. Kozy mívají rohy a bradku menší.

   Mám rád seno i tvrdej a hodně dobře usušenej chleba  bez plísní. Neusušenej mi nikdy nedávejte, nedělá mi dobře. Taky mám rád sušený kopřivy, suchý listí, ale taky čerstvý. Okusuju jako koza stromy, keře, nepohrdnu, když mě nikdo nehlídá i domácími květinami, růžemi a srdíčky ze salátu. Větve s trny obzvláště miluju. Obyčejnou trávu, oproti ovcím si dám, až když jiného není.

    (A ještě jsem schopen okousat celý elektrický kabel od sekačky. Ale nikomu to neříkejte.)

    Jsem rád když se na mě a mé stádo chodíte dívat, nosíte mi něco k jídlu, pózuji, když mě fotografujete, a když mám dobrou náladu, nechám se pořádně podrbat.

    Váš kozlík Trkáček

Kam dál:

• My z farmy se představujeme
• Pižďucha
• Červenka obecná

• Jestli se Vám naše společnost líbí, vyjádřete nám podporu
  

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.