Flora Prokopského údolí (doporučení CZ0110050)
Prokopské údolí je významné mimořádnou pestrostí xerotermní skalní a stepní vegetace, a také přirozenými lesními porosty, jako jsou dubohabrové háje, suťové lesy i teplomilné doubravy. Pestrosti vegetace odpovídá i velká biodiverzita fauny, která zde byla výjimečně podrobně prozkoumána, zvláště bezobratlí živočichové, plži, pavouci, brouci a motýli.
Svahy k Dalejskému potoku porůstají prostorově rozrůzněné porosty suťových lesů s bohatým bylinným i keřovým patrem i hojným zastoupením mrtvého dřeva. V jarním aspektu jsou výrazné zejména porosty dymnivek - dymnivky plné (Corydalis solida), bobovité (Corydalis intermedia) a dýmnivky duté (Corydalis cava). V druhově pestrém stromovém patru převažují duby zimní (Quercus petraea) a duby letní (Quercus robur). Mimo jiné, je zde i habr obecný (Carpinus betulus) s příměsí lípy velkolisté (Tilia platyphyllos), lípy srdčité (Tilia cordata), buku lesního (Fagus sylvatica), javoru mléče (Acer platanoides), javoru klenu (Acer pseudoplatanus), javoru babyky (Acer campestre) i jeřábu břeku (Sorbus torminalis). Na mírnějších sklonech přecházejí suťové lesy v dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum) se silenkou hajní (Silene nemoralis), medovníkem velkokvětým (Melittis melissophyllum) a jaterníkem trojlaločným (Hepatica nobilis). Na hranách vápencových skalek nad údolím najdeme fragmenty hrachorové doubravy (Lathyro versicoloris-Quercetum pubescentis) s dubem pýřitým (Quercus pubescens), kde se uplatňuje kakost krvavý (Geranium sanguineum), smldník jelení (Peucedanum cervaria) a hladýš širolistý (Laserpitium latifolium).
Na plošinách Dalejského háje pak převažují druhově chudší listnaté porosty s podrostem dubohabřin a acidofilních doubrav s maloplošnými výskyty teplomilných doubrav. Porosty jsou v těchto místech obecně více postiženy ruderalizací. V okrajových partiích území se na křídových pískovcích vyskytuje biková doubrava (Luzulo albidae-Quercetum). Část lesních porostů tvoří druhotné výsadby trnovníku akátu (Robinia pseudacacia), borovice černé (Pinus nigra) a borovice lesní (Pinus sylvestris), smrku ztepilého (Picea abies), javorů (Acer sp.) a dubu červeného (Quercus rubra).
Jižní vápencové svahy porůstá zejména krátkostébelná kostřavová step s dominantní kostřavou walliskou (Festuca valesiaca) a kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola). Na mírnějších svazích s hlubší protorendzinou se vyskytuje společenstvo devaterníčku šedého (Helianthenum canum) a ostřice nízké (Carex humilis) a na prudších úklonech s drobnou vápencovou drtí a ve spárách skal společenstvo seselu sivého (Seseli osseum) a kostřavy sivé (Festuca pallens).
Společenstva sukulentů a efemer vápencového podkladu se vyskytují vzácně, většinou v mozaice se společenstvy skalních stepí svazu Helianthemo cani-Festucion pallentis. V zazemněných úžlabinách nebo mírných úvalech se vyskytuje společenstvo hlaváče žlutavého (Scabioso ochroleuca) a válečky prapořité (Brachypodietum pinnatum). Nezalesněné skalní úpady pod hranami svahů anebo severně orientované skalky porůstá společenstvo prvosenky jarní (Primula veris) a pěchavy vápnomilné (Sesleria caeruela). Na vápencových stepích se ze vzácných rostlin vyskytuje také křivatec vstřícnolistý (Gagea transversalis), žluťucha smrdutá (Thalictrum foetidum), kozinec dánský (Astragalus danicus), kavyl sličný (Stipa pulcherrima), kosatec bezlistý (Iris aphylla), pcháč panonský (Cirsium pannonicum) a mnohé další.
Maloplošně se ve skalních stěnách vyskytuje i štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin. Od zbytku Prokopského údolí se floristicky a vegetačně výrazně odlišují plochy na tělese diabasové sopky u Nové Vsi, zejména dva kopce v SZ části území. Vyskytují se zde plochy s pohyblivou jemnou drtí porostlou jen sporou vegetací. V místech se zapojenější vegetací se na jižních svazích vyskytuje společenstvo tařinky horské (Alyssum montanum) a mochny písečné (Potentilleta arenaria) a na severním svahu společenstvo prvosenky jarní (Primula veris) a pěchavy vápnomilné (Sesleria caerualea), podobně jako na zdejších vápencích. Na diabasy Prokopského údolí (Hemrovy skály) je vázána i bohatá populace vzácného česneku tuhého (Allium strictum). Na valech Butovického hradiště, které pocházejí z 9.–11. století, je dodnes rozpoznatelná raně středověká eutrofizace; roste zde společenstvo šalvěje hajní (Salvia nemorosa) a strdivky sedmihradské (Melica transsilvanica) s některými dalšími ruderálními druhy.
V lemech skal a křovin roste společenstvo kakostu krvavého (Geranium sanguineum) a třemdavy bílé (Dictamnus albus). Za kuriozitu lze považovat maloplošný výskyt vřesu obecného (Calluna vulgaris) na odvápněných plochách nad Bílou roklí. Potoční niva byla v minulosti silně antropogenně ovlivněna.
Bylo zde dokonce 12 mlýnů, těžil se vápenec a později se stavěla zejména železnice, silnice a také Praha, takže se do současné doby zachovala jen v útržcích, kde probíhá zpětná sukcese k přirozeným olšinám a vrbinám. Z dalších výše nezmíněných taxonů je významný například výskyt křivatce českého (Gagea bohemica subsp. bohemica) na nevápencových podkladech - diabasech, lomikámenu trojprstého (Saxifraga tridactylites), koniklece lučního (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), kavylu Ivanova (Stipa pennata var. joannis), kavilu vláskovitého (Stipa capillata), kavilu sličného (Stipa pulcherrima), omanu srstnatého (Inula hirta), vlnice chlupaté (Oxytropis pilosa), hvězdnice zlatovlásku (Aster linosyris), višně křovité (Prunus fruticosa) či silenky hajní (Silene nemoralis).
Celkově bylo z území doloženo téměř 600 taxonů vyšších rostlin, včetně historických, v současnosti nepotvrzených údajů. Prokopské údolí je bohaté naleziště mnoha druhů hub, z dlouhého seznamu je třeba zmínit alespoň vzácné druhy hvězdovek. Hvězdovka Pouzarova (Geastrum pouzarii), hvězdovka uherská (Gestrum hungaricum) a hvězdovkaqa pastvinná (Gesatrum schidelii), z hřibovitých se zde vyskytuje například hřib satan (Boletus satanus). Z blízkosti velkoměsta ale vyplývá i přítomnost řady nepůvodních druhů včetně invazních, z nichž je třeba jmenovat výsadby a následně se šířící akáty (Robinia pseudoacacacia) borovice černé (Pinus nigra). Již od 19. století bylo území záměrně obohacováno nepůvodními rostlinami, pocházejícími například i z Alp. Typickým příkladem je přetrvávající výskyt lomikámenu Hostova (Saxifraga hostii) či hvozdíku Lumnitzerova (Dianthus lumnitzeri). V území zcela zdomácněl len rakouský (Linum austriacum), tvořící místy velmi početné populace. Tendence k záměrnému obohacování území můžeme sledovat i v současnosti, viz například výsadby nopálů (Opuntia sp.) či nepůvodních druhů netřesků (Sempervivum sp. div.) na Albrechtově vrchu.
Kam dál:
- Koniklec luční český
- Třemdava bílá
- Kokořík vonný
- Jestli se Vám naše společnost líbí, vyjádřete nám podporu
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.