Vřes na siluru
Jednou ze zajímavostí Prokopského údolí je i výskyt rostlin, které by tu neměly vlastně růst. Ale vyjímka, jak se říká, potvrzuje pravidlo.
Na konci jižní stepní stráně, kousek od hrany lomu, již mnoho let prosperuje vřes obecný (Calluna vulgaris). Jistě ho všichni dobře znáte třeba z Jižních Čech, kde ho na písčitém podkladu potkáte ve světlých lesích a na kraji pasek třeba pod borovicí lesní (Pinus sylvestris). Bůh ví, jak se ale dostal sem, na silurský vápenec. Ale daří se mu tu.
Mnohým z nás, když zaslechneme slůvko vřes, vybaví se někde z hluboké paměti krátký úryvek z něžné básně Josefa Václava Sládka - Lesní studánka.
Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes....
A tak, když ho tu najdete a rozhlédnete se po té nádheře, uvidíte že na slunci je opravdu do ruda zbarvený a navíc i krásně vonící. Vždyť jeho květy se i přidávaly do purpury. Dle dávného středověku, vřes také podporuje plodnost a proto se vplétal do svatebního myrtového věnečku. Magické přitažlivosti vřesu užívali i lovci, kteří nechtěli přijít z leče s prázdnou a poutníci jím dokonce zdobili své hole, aby nezabloudili. V neposlední řadě, nejen že je přínosem pro včely a je z něj báječný med, ale je to také léčivka.
Pokud ho zde v Prokopském údolí najdete, nesbírejte ho, jako nesbíráte nic, co roste v rezervaci. Stačí se jen pokochat jeho krásou, vůní a odvahou vyrůst tam, kde ho lidé nečekají.
Krásný den Vám přeje Společnost pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí
Kam dál:
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.